Únor 2015

O Češích

7. února 2015 v 15:06 | Grumpy |  Plky
Za těch několik let, co pobývám v zahraničí, jsem si vyslechla mnoho předsudků, stereotypů, polopravd, říkejte si jim jak chcete, které o nás Češích kolují. Ráda bych se s vámi podělila, a pokud máte nějaké další perličky, velmi je ocením v komentářích! A teď už následuje několik podivných předpokladů, které se někteří cizinci o nás myslí:

Aha, Československo, to je ve východní Evropě, že?
Cizinci o naší zemičce často nemají ani ponětí, občas jim svitne vzpomínka, že někde v Evropě je nějaká Praha. V lepším případě nás rozklíčují jako Československo, tu zemi ve východní Evropě. Je smutné, že i mladí lidé mají pořád hluboko zafixované Československo, přitom ho možná ani nezažili. A od pádu Berlínské zdi už taky uplynul nějaký ten pátek, a Evropu už nerozdělujeme jenom na východní a západní. Nicméně pravdou zůstává, že většina cizinců na nás pohlíží jen jako na "tu postkomunistickou zemi".

Takže mluvíš rusky?
Ne. Nevím, proč tolik lidí předpokládá, že Češi by automaticky měli umět rusky. Jednou se mě dokonce spolužačka ptala, jestli máme vlastní jazyk. Hmm.

Těžký život studentův

2. února 2015 v 18:56 | Grumpy |  Plky
Studenti nemají lehký život. Ale počkat - vlastně to není tak špatné! Rozhodla jsem se napsat pár úskalí ze života studentů, alespoň podle života vlastního.

Ranní ptáče...
Ach to vstávání. Alespoň v ty dny, kdy musíte do školy. Což nezřídka bývají třeba jen 3 v týdnu. A do toho počítám i dny, kdy jsou hodiny jen odpoledne. To pak jednoho trochu rozhodí, když musí fakt ráno vstávat a někam jít.

Bez kafe ani ránu
Občas osamělý je život studentův, obzvláště když vaši přátelé mají jiný rozvrh než vy. Vaším nejlepším přítelem se tak stává ranní šálek kávy. A někdy taky odpolední šálek kávy na učení. Když jste náhodou ve škole, o přestávce si utíkáte koupit další šálek na probrání z té letargie způsobené výkladem vyučujícího.

proti ANArexii

2. února 2015 v 15:01 | Grumpy |  Internety
Tenhle článek vznikl nejen v reakci na nedávný výběr na titulce blogu.cz, ale také na neustále se množící podobné blogy a naprosto pokroucené smýšlení jejich komunity. Ráda bych tedy vyjádřila svůj světonázor ohledně tohoto fenoménu. Kdo jsem, že se do tohohle pouštím, ptáte se? Ne, nejsem žádný odborník a ani to netvrdím. Odborné literatury, jsem však přečetla poměrně hodně a setkala jsem se i s "opravdovými" anorektičkami. Je mi jasné, že zarputilé ANA-blogerky tímto článkem nepřesvědčím, protože to by dokázala jen odborná pomoc. Ale možná se mi podaří někoho od ANArexie odradit.