Co zjistila o životě sekretářka

22. února 2017 v 17:10 | Grumpy |  Plky
Prachy se musí vydělávat a prachy se musí točit. Každý dělá to, co umí: lékař léčí, učitel učí, hasič hasí, a Grumpy - sekretářčí. Když už člověka přestane bavit být otrokem různých brigád (jak známo, brigádník je často zaměňován za nejnižší formu života), ale zároveň stále touží po určité míře samostatnosti (což je velká moc), s radostí skočí po první dobré nabídce a stane se... otrokem hlavního pracovního poměru. Co jsem tedy o životě zjistila poté, co jsem rozšířila řady tohoto mnohdy nepochopeného a vysmívaného povolání? Určitě to není jen "udělejte mi kafíčko" sem a "okopírujte mi tohle" tam. Spíš si občas připadám, že jsem se ocitla ve filmu (nebo knize) Ďábel nosí Pradu.

  • I když máte fakticky jenom jednoho nadřízeného - toho nejvyššího, musíte si zvyknout, že celý zbytek firemní hierarchie, od vedení až po řadové pracovníky, se na vás bude koukat jako na podřadnou bytost. No a taky po vás budou všichni chtít to kafíčko a kopírování.
  • Šéf má vždycky pravdu. Nezáleží na tom, o co se jedná, že třeba máte jiný názor (o kterém jste přesvědčeni, že je správný). Pokud je vám život milý, všechno odkývejte.
  • Musíte se naučit dělat nemožné. Zkontaktujte člověka, na něhož nemáte žádný kontakt. Vyhledejte něco, o čem pořádně nevíte, co to je a kde se to dá najít. Pak to okopírujte a doneste k tomu kafe.
  • Když dáte jednou znát, že jste schopní, už se to s vámi poveze pořád - budete totiž muset dělat práci i za ty, kteří jsou méně schopní. A stále na vás budou pohlížet jako na podřadnou bytost.
  • Když si nadřízený zapamatuje vaše jméno a tím vás i oslovuje, znamená to, že si vedete dobře.
  • Máte šílenou spotřebu formálního oblečení, zejména košil. Zcela jistě se naučíte používat žehličku, dokud jste to (jako já) dosud ještě nikdy nepotřebovali.
  • Čím starší kolegové jsou, tím víc po vás jedou.
  • I když jsou někteří kolegové mladí a atraktivní, nezačínejte si s nimi.
  • Nezačínejte si nic s doktory.
  • Hrát si s doktorem na doktora je hrozně sexy a zábavné.
  • S nástupem do zaměstnání si srovnáte priority - přestanete vandrovat po světě, rozpadne se vám vztah, který už byl stejně odsouzen k zániku. Přestanete mít čas na přátele a různé aktivity. Přežijete první den, pak týden, měsíc, a najednou se váš život se smrskne na pouhé "pondělí-pátek" a pak zase "pondělí-pátek" a tak pořád dokola, a pak už budou zase Vánoce.
  • Vaše průměrná odpolední či večerní spotřeba alkoholu se ztrojnásobí.
  • Sezením v kanceláři vás začnou příšerně bolet záda. Ale na cvičení už nemáte čas.
  • Najednou zjistíte, že máte peníze na věci, na které jste předtím neměli. Zejména nové formální oblečení a boty. A poživatelné obědy dle vlastní volby.
  • Ke všem musíte být vstřícní a usměvaví - čím spokojenější zaměstnanci, tím méně starostí pro vás. Zároveň ale počítejte s tím, že vám vstříc jen tak někdo nevyjde - jste přece pořád jenom sekretářka.
 

Jak se pozná dospělost?

14. října 2016 v 11:19 | Grumpy |  Plky
Rozhodně ne podle občanky. Nikdy jsem nebyla vyloženě "těžký puberťák" - nedošlo tedy u mě k náhlému uklidnění hormonů a pocitu dospělosti. Žila jsem spíš hodně dlouho (a ohledně spousty věcí stále ještě žiju) ve svých dětských snech a představách. Poslední dobou si ale čím dál tím víc uvědomuji, že spíš než roztomilé naivní holčičce se začínám podobat zahořklému nerudnému dospělému. Pokud vy osobně máte nějakou definici dospělého, budu ráda, když se o ni podělíte.

Učím se učit

29. září 2016 v 11:44 | Grumpy |  Plky
Jako malá holčička jsem se chtěla stát baletkou, a to hlavně díky mamince, která mě tehdy na balet přihlásila. Zjistilo se totiž, že mi tancování jde a že poměrně dobře šlyším hudbu. A tak mě balet začal provázet v období školky i prvního stupně základní školy, až jsem se dokonce dostala mezi těch nemnoho dětí, ze kterých se (fyzicky velmi náročným studiem) měli stát budoucí profesionální tanečníci. Moje kariéra ale skončila ještě dříve, než vůbec začala, a to vinou vleklých zdravotních problémů. Tehdy snad neexistoval pohyb, který by mě nebolel. Měla jsem strach se ve škole stavět k baletní tyči, zvedat nohy, stavět se na špičky nebo do školy vůbec chodit. Měla jsem strach z neustálých návštěch doktorů. Když jsem tedy po letech s baletem skončila, místo lítosti se dostavila spíše velká úleva.
 


Ach ty intranety

2. září 2016 v 13:09 | Grumpy |  Internety
Myšlenka intranetu je moc hezká věc, ale její špatné provedení dokáže člověku (hlavně takové nevrlé nutrii jako jsem já) pořádně zatočit s nervy. Každým rokem se informační technologie prokopávají hlouběji do vzdělávacího systému. Otázkou zůstává - je to tak správně?

Když je holka prase

27. července 2016 v 18:32 | Grumpy |  Plky
Vždycky jsem si myslela, že muži můžou být v rámci mezí tak trochu nepořádní, zatímco ženy by měly mít větší sklon k čistotě. Teď tím nemyslím afektované uklízečky, které osmrkát denně leští kuchyňské poličky, protože jsou na nich otisky prstů. Myslím tím dodržování základních hygienických a sociálních zásad - tj. udělám bordel, uklidím bordel. Totéž vlastně očekávám i od mužů, ale prominu nedostatky, přeci jen já taky nevím spoustu věcí o údržbě auta, proto pochopím např. špatně poskládané prádlo. Ale zdá se, jako by emancipace v některých případech došla až tak daleko, že mají jisté slečny pocit, že přeci nejsou žádné uklízečky a nebudou v bytě nic dělat.

Další články


Kam dál